...to byla první slova, která mě napadla, když jsem s nečistými úmysli, zabloudila na stránky jednoho pro dobré info mi známého adresáta, a pustila si tohle video...možná jsem fakt asi trapka, co se nemůžu s životem a smrtí srovnat, nebo je to těma hormonama, odpovídajícíma mému, taky dost neutěšenému i "v" stavu nebo jen a prostě už slunce nesvítí tak jako dřív, a z mého světa, který se dne 25.6. 2009, roztříštil na milion kousku, nemůžu a nedokážu slepit ten obrázek svýho "taky žití", protože se jakoby vytratily ty nejdůležitější puzzlíky do mozaiky...
...děsně jsem se těšila, a to úplně upřímně, i když teď už ani nevím proč, když jsem objevila třeba jen deseti sekundový video, střípek z THIS IS IT, abych se jím mohla pochlubit na stránkách, a zase na chvilku uvěřila tomu, že Mike žije...dyť to video je jasný důkaz...zase na deset sekund žije...
..a pak, po těch hloupých deseti vteřinách...jako by se historie pořád dokola opakovala, jsem ho musela nechat zase jít...bez vysvětlení, bez rozloučení...a bez naděje, že se vrátí zpátky, aby můj svět zase mohl být tím "lepším místem", ve který mi ON, Michael, dovolil uvěřit...a ve kterém se bez prostě nedá žít!
Odkaz na video s básní "Planet Earth"
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat