...velmi hrdým fanouškem...
...film This is it se blíží, a nejeden fanoušek, a přiznějmě si to upřímně, že právem, má v sobě, tak trochu zrnko obavy, jaký vlastně ten dokument bude, jak na něj lidi budou reagovat, a jak budou koukat na nás fans, když se tam dojetím rozbrečíme...
...pro jiné Michael Jackson, pro nás...rodina...
...kdysi jsem si myslela, že všichni fanoušci Michaela Jacksona jsou divný, trapný, a pravděpodobně dost ujetý lidi,a nejeden znich, bláznů, by měl vyhledat odbornou pomoc...to mi bylo dvanáct a koukala jsem na Áčko, kde byla jedna taková šílená faninka, která dala za koncert deset tisíc a kvůli Michaelovi byla ochotná si klidně vostříhat svoje nádherný dlouhý vlasy do hola...jo!...to bylo v době, kdy mi z kazeťáku značky Grundig vyřvával Angelo s celou jeho vlasatou rodinkou a jediný koncert na nějž jsem dostala povolenku od rodičů, byl ten za 125,- na Lunetic v dobrovodu staršího bratra...časy mění...
...o dvanáct let později, aniž bych to kdy předtím tušila, jsem za dvě vstupenky na This is it Londýnský koncerty zacvakala ochotně a s úsměvem scela zanedbatelných šedesát táců, a hlavu bych si na koleno, kdyby to po mě někdo chtěl, oholila třeba na počkání...ono se to pod kloboukem stejně nepozná...proboboha, dala bych všechno na světě za tu možnost vidět Kinga naživo zpívat a tancovat...
...dospěla jsem, teda jak se to vezme, hudebně teda určitě, protože jak se říká, sáhnete-li si jednou na zlato, těžko se pak spokojíte s bramborovou medailí..a tak ochotnáte-li jednou tu dokonalost Mikovi hudby a tu magickou nadpozemskost jeho přítomnosti, tu ohromnou lidskost jeho projevu a navíc, pochopíte-li smysl jeho slov a vizí, žádná zemská moc a síla už vás nepřinutí snížit se k poslechu něčeho tak nicotného jako jsou songy o "zelené trávě" nebo "hudbě jako léku"...
...Michaela Jacksona musíte buď MILOVAT nebo NENÁVIDĚT, nic mezi tím prostě není...
...že mi přeskočilo, tak možná...
...bylo pondělí, a já už se nemohla dočkat, kdy zase vyjde můj "oblíbený deník", v němž jako již obvykle, s pravidelností, jemu vlastní, očekávala jsem "pravdivý" nebo dobře, na lži postavený, navíc na úrově bulvárnu dotažený, článek...a vida, nezklamali mě!...ještě při čtení, jako by podvědomně, jsem se, aniž bych to předem plánovala, ocitla jsem před budovou, v níž úplnou náhodou sídlila redakce již (ne)zmíněného, všem však důvěrně známého bulvárního "cáru"...a tak mě napadlo, že když už jsem tak blizoučko, třeba bych se mohla přeptat níže nepodepsaného "pisálka" NAL, či aNAL, teď už si nevzpomenu, jak že to vlastně myslel, protože jsem hlava dubová, a jaksi jsem to nepochopila...
...no a abych se necítila tak osamocená, přivolala jsem si jako morální a taky oporu, kamaráda, který jakoby náhodou posilňoval se právě na tímto článkem o knaipu dál...nemusela jsem ho nakonec ani přesvědčovat, protože už za dvě minuty stepoval vedle mě, a to ještě s dalšími dvěma taky nasr...fans, které potkal na cestě ke mně..(asi dvacet metrů)...
...plán zněl jednoduše...pozdravíme, přeptáme se, poděkujeme, a zase půjdeme, a tak se i stalo...
...vešli jsme do recepce, nechali se nasměrovat, pozdravili onoho "pachatele", já ho kopla do rozkroku, rozloučili se, a s velmi dobrým pocitem zadostiučinění, jsme odešli...
...od té doby, ač tuším, že o této naší čistě osobního pomstě, málo kdo co ví, zdá se mi, že na mě lidi pohlíží s jakýmsi větším respektem..a už jim nepřijde směšný můj klobouk nebo černá páska na rukávu, kterou jsem se po Mikově smrti rozhodla nosit na znamení mojí příslušnosti, na nichž jsem skutečně velmi hrdá......a budťě i vy, protože opravdu máte proč...
...být MJfan, je totiž velká čest, kterou je třeba nosit s obrovskou hrdostí...
...a ať si tvrdí kdo chce, co chce, my máme právo se zlobit a nadávat na ty co Mikovi škodí a ubližují, my máme právo ho bránit a za něj se prát...a taky máme právo na slzy, když je jich za potřebí, a v případě THIS IS IT, jsou slzy nezbytností...bez nich bychom byli jen pokrytci, co si na něco hrají a jen předstírají...a to my, nemusíme, my NE!...a kdyby něco, nebo někdo, přeci jen měl námitky, a moc mu cukal levý koutek, jo levý, ten ironický, furt ještě je tu možnost ho kopnout... no však vy víte kam...!
Pozn....a pokud mi zase někdo bude chtít poslat nějakýho toho koně,ať už je trojský nebo třeba čtverhranný, tak si posluště...koupila jsem si totiž Encyklopedií koní, s vekýma obrázkama...hahá!
Žádné komentáře:
Okomentovat